Tipy pro funkční skupinovou práci

Článek je určen všem učitelům, kteří při zadávání skupinové práce naráží na problémy s ní spojené. V textu naleznete dobře vyzkoušené konkrétní tipy pro funkční skupinovou práci.

K čemu slouží skupinová práce?

Pokud mluvíme o skupinové práci, je nutné v první řadě definovat, jaký druh práce to je. Jedná se o kooperativní učení, při němž několik žáků spolupracuje na splnění zadaného úkolu. Prvním krokem k úspěšné skupinové práci je tak vhodné zadání. To by mělo být vytvořeno tak, aby skupina k jeho naplnění musela spolupracovat. Největší slabinou skupinové práce totiž je, pokud se práce na počátku rozdělí mezi žáky, ti spolu v průběhu nekomunikují a na konci prakticky každý odevzdá svoji individuální část. Nejsou tak rozvíjeny žádné kooperativní a týmové dovednosti a mnohdy se objeví (oprávněná) námitka proti hodnocení celé skupiny, pokud jeden ze členů nesplnil svůj zadaný úkol. Ideální zadání tak vyžaduje komunikaci ve skupině, kdy různé (dovednostní) role umožňují specializovat se a dávat si vzájemnou zpětnou vazbu.

Pokud budete se svými žáky mluvit o dovednostech spojených se skupinovou prací, můžete využít tento popis dovedností.

Při týmové práci

• umíme dojít ke společné shodě, k řešení, se kterým všichni souhlasí;
• umíme si rozdělit práci tak, že před začátkem práce má každý člen skupiny přidělen úkol;
• umíme si rozložit práci v čase (neděláme práci na poslední chvíli);
• umíme společně řešit problémy, které se při práci vyskytnou;
• pokud si při práci ve skupině nevíme rady, požádáme o pomoc vyučujícího;
• umíme si zkontrolovat hotovou práci s kritérii hodnocení a ohodnotit ji.

Při práci ve skupině

• umím naslouchat druhým (nechám je mluvit, neskáči jim do řeči, snažím se pochopit jejich nápady a názory);
• vyřčené myšlenky a nápady druhých shrnuji vlastními slovy tak, abych se ujistil/a, že jim rozumím stejně;
• při práci nabízím své nápady a umím si nápad obhájit konkrétními argumenty;
• pracuji efektivně tak, abych práci nemusel dokončovat doma nebo mimo výuku;
• pokud si ve skupině někdo neví rady nebo nestíhá, nabídnu mu pomoc;
• pokud chybím ve škole, umím se informovat u ostatních členů skupiny o tom, co mohu udělat, a přispět tak k finálnímu výsledku skupinové práce;
• umím poradit a dát zpětnou vazbu na práci dalším členům mé skupiny tak, aby výsledná práce byla kvalitní a odpovídala zadaným kritériím;
• umím přijímat zpětnou vazbu na svoji práci a dále s ní pracovat.

Jak dobře zadat skupinovou práci?

Prvním krokem k úspěšné skupinové práci je jasný cíl. Je primárním cílem rozvíjení spolupráce nebo rozvíjení kritického myšlení? Proč mají žáci pracovat ve skupině? Je to v danou chvíli priorita nebo jen chcete změnit způsob práce a cílem je stále osvojení znalostí? Skupinová práce je specifická výuková metoda, při které je výsledek produktem rozvoje kooperativních dovedností.

Než se skupinová práce rozběhne, je nutné vytvořit funkční skupiny. Pokud má skupina fungovat bez ohledu na složení skupiny, je nutné, aby byly ve třídě dobré vztahy mezi žáky a ti spolu všichni dokázali bez problémů komunikovat a pracovat. Je proto nezbytné, věnovat se od počátku ve třídě teambuildingovým aktivitám a podporovat přátelské klima. Pro rozdělení do skupin existuje řada možností. Každá má své výhody a nevýhody a je jen na učiteli, kterou za jakých okolností vybere. Je vhodné je střídat. Zde je jejich souhrn:

A) Rozdělení dle volby žáků

VÝHODY: Žáci pracují se spolužáky, se kterými se kamarádí a obvykle s nimi umí dobře pracovat. Mohou tak být motivovanější, protože nejsou s někým, koho nemají rádi.

NEVÝHODY: Někteří žáci se ve skupině se svými kamarády věnují zábavě více než práci. Některé žáky si do skupiny nikdo nevybere a ti musí být do některé skupiny přiřazeni.

B) Rozdělení losem / náhodným způsobem

VÝHODY: Spolupracovat musí ti, kteří by se dohromady nikdy nedali. Mají tak možnost se více poznat a rozvíjet své nejen komunikační dovednosti. Tento model je blízký běžnému zaměstnání v dospělosti, kdy si často nevybíráme, s kým budeme pracovat.

NEVÝHODY: Ve skupině spolu mohou být žáci, kteří se nemají rádi a spolupráce je pro ně velmi náročná. Případně se ve skupině sejde několik studentů s nízkou pracovní morálkou.

C) Rozdělení dle volby žáků s použitím zadaného parametru

VÝHODY: Žáci mohou částečně ovlivnit složení skupiny, pokud dodrží zadaný parametr rozdělení (např. dvě holky a dva kluci). Mohou tak obvykle být alespoň s jedním spolužákem, se kterým chtějí být, a zároveň mají možnost spolupracovat s někým, s kým běžně nepracují.

NEVÝHODY: Toto rozdělení je časově náročnější, protože vyžaduje více vyjednávání mezi žáky. Je zde možnost, že si některé žáky do skupiny nikdo nevybere a musí být přiřazeni.

D) Rozdělení učitelem

VÝHODY: Učitel může rozdělit žáky dle jejich schopností, znalostí a pokročilosti. Skupiny tak mohou být heterogenní (žáci různé pokročilosti) nebo homogenní (žáci stejné pokročilosti). U heterogenních skupin mohou silnější žáci pomoci těm slabším a organizovanější žáci těm, kteří si práci neumí naplánovat. U homogenních skupin se mohou silnější žáci vzájemně podpořit a vytvořit velmi kvalitní práci, slabší žáci jsou nuceni práci zvládnout sami a dokázat tak (nejen) sami sobě, že ji zvládnou (třeba i s větší podporou učitele).

NEVÝHODY: Přestože se učitel při sestavování skupin vyhne situaci, kdy by v jedné skupině byli spolužáci, kteří se nemají rádi, jsou uměle vytvořené skupiny z počátku pro žáky nepříjemné. Musí totiž spolupracovat se spolužáky, se kterými běžně nepracují a obvykle se s nimi tak dobře neznají. Navíc je zde jasná volba učitele, který může být dotazován na to, proč skupiny rozdělil zrovna tímto způsobem.

Před začátkem skupinové práce je vhodné žákům předložit sepsaný plán s popsanými jednotlivými kroky skupinové práce a pevným termínem odevzdání tak, aby mohli postupovat samostatně. Např. sepsání základních informací - plán práce + jak bude vypadat výsledná práce - konzultace s vyučujícím - shromažďování informací + koncept/návrh výsledné práce - konzultace s vyučujícím - dokončení práce + odevzdání. Do kroků je vhodné zařadit konzultace s vyučujícím do uzlových bodů tak, aby učitel měl přehled o tom, jak skupina postupuje a jakou kvalitu práce bude mít. Postup lze monitorovat odškrtáváním jednotlivých kroků ve společné tabulce. Je tak jasné, kde se jaká skupina v daný okamžik nachází.

Zadání, které žáci dostanou na počátku, by mělo obsahovat také kritéria hodnocení. Ta žáci mohou využít před odevzdáním práce ke kontrole, ale mohou s nimi také před započetím práce ohodnotit příklad hotové práce, kterou jim předloží učitel. Mají tak mnohem konkrétnější představu o tom, jak má výsledná práce vypadat. (Méně kreativní žáci se mohou předloženou hotovou prací inspirovat. Ukázka poskytne jasnou představu o naplnění stanovených kritérií.)

Jak se vypořádat s problémy při skupinové práci?

Skupinová práce s sebou přináší řadu rizik a problémů. Jejich výčet a návrhy na jejich eliminaci naleznete zde:

A) nerovnoměrně rozdělená práce a černí pasažéři

Je normální, že se práce nerozdělí zcela rovnoměrně. Je nutné pravidelně kontrolovat práci skupiny a případně skupiny vhodně vytvářet (viz rozdělení skupin výše). Velmi nápomocné může být ustanovení vedoucího každé skupiny. Tím se stává dobrovolně někdo ze členů skupiny, který je zodpovědný za to, že práce probíhá plynule a všichni se na ní podílejí. Vedoucí skupiny se pravidelně potkává s vyučujícím a o fungování skupiny spolu hovoří. V případě, že některý člen skupiny opakovaně nereaguje na výzvy k zapojení, měl by vyučující být u zadání konkrétního úkolu danému žákovi a kontrole splnění daného úkolu. V extrémním případě je možné žáka hodnotit odděleně od skupiny za (ne)dokončení jeho úkolu. Žáci s nižší pracovní morálkou by měli být pod stálou vizuální kontrolou učitele.

Je vhodné vedoucího skupiny po dokončení práce přizvat k hodnocení průběžné aktivity při práci členů skupiny. Obvykle se nevyplácí přidělovat direktivně jakékoli role. Vede to následně k nespokojenosti a nezapojování žáků do skupinové práce. Pokud v rámci skupinové práce vznikají různé role, dejte si pozor na jejich vzájemnou závislost tak, aby se vám nestalo, že některý člen skupiny nebude moci pracovat, dokud někdo jiný nedokončí svoji část.

B) nekvalitní výstupy skupinové práce

Nekvalitním výstupům lze předejít, pokud je žákům před započetím práce předložena ukázka výsledné práce a jasná kritéria, která jsou použita pro její hodnocení. Kvalitu výsledné práce lze také zvýšit průběžnými konzultacemi s vyučujícím.

C) skupina paralyzovaná absencí člena

V případě, že někdo ze členů skupiny chybí, může být skupina paralyzovaná jeho absencí (chybí část, kterou měl dotyčný zpracovat, nebo jeho poznámky). Obvykle postačí, pokud si žáci na počátku skupinové práce domluví, jakým způsobem budou v takovém případě postupovat a vymění si kontakty na sebe.

D) při dlouhodobých úkolech dokončování práce na poslední chvíli

Pokud je termín odevzdání za několik dní či týdnů, je mnohdy těžké najít motivaci a pustit se do práce hned. Významně může pomoci postupování podle předem daných kroků v zadání a jejich průběžná kontrola vyučujícím. Ten může průběžné doporučovat, na jakém kroku by skupina v daný okamžik měla být tak, aby práci bez problémů stíhala.

E) hlučnost při práci

Při skupinové práci bude vždy více hluku. Je proto nutné nastavit "snesitelnou" hladinu. Stejně jako v plnící se restauraci postupně nezadržitelně stoupá hlučnost, děje se to samé v jakékoli uzavřené místnosti. Pomoci proto může, když část skupin pracuje v knihovně / na chodbě.

F) nezájem o výsledky práce druhých

Zájmu ostatních skupin lze dosáhnout jejich zapojením do hodnocení práce druhých dle zadaných kritérií hodnocení. Skupinové práce mohou být také zdrojem informací pro pracovní listy/test.

G) nepřesný odhad časové náročnosti učitelem

Špatný odhad času potřebného na skupinovou práci je vždy rizikem pro učitele. Pokud máte skupinovou práci rozplánovanou na jednotlivé kroky, je časové naplánování časové náročnosti jednotlivých kroků jednodušší. Pokud není odhad zcela mimo možnosti žáků, trvejte na termínu odevzdání, který jste stanovili při zadávání skupinové práce.

H) "spravedlivé" hodnocení skupinové práce

Problému je věnována poslední níže uvedená část článku.

I) práce ve skupině není to samé jako kooperativní práce

Při vytváření zadání se vyhýbejte zadání skupinové práce, ve kterém zadáváte téma, a členové skupiny si mezi sebou rozdělí jednotlivá podtémata. Spolupráce při tomto typu zadání je minimální, protože členové spolupráci prakticky nepotřebují.

Jak hodnotit skupinovou práci?

Při hodnocení skupinové práce by měl být kladen důraz na hodnocení výsledku společné práce. Ten by si měla ohodnotit skupina sama dle předem daných kritérií hodnocení tak, že pro ně následné hodnocení vyučujícím nebude překvapivé.

Je možné studenty hodnotit podle naplnění jejich rolí. V takovém případě je ale nutné mít pro dané role konkrétní specifická kritéria hodnocení. Pokud jsou hodnoceni jednotlivci pouze na základě naplnění svých rolí, může se tak ztrácet smysl skupinové práce jako nástroje pro rozvoj kooperativních dovedností, kdy skupina vystupuje jako jeden tým zodpovědný za jeden výsledek. Pokud se lišilo zapojení členů skupiny do práce, je vždy možné využít dvojího hodnocení - hodnocení za společný výsledek práce a hodnocení aktivity/zapojení do skupinové práce.

Je žádoucí, aby součástí hodnocení skupinové práce bylo také sebehodnocení jednotlivce a skupiny ve vztahu k průběhu a rozdělení skupinové práce. Při sebehodnocení jednotlivce je možné se ptát na konkrétní zapojení při skupinové práci, individuální vnímání kvality odevzdané práce (co se povedlo/co se nepovedlo) a rozdělení práce ve skupině. Při sebehodnocení skupiny jako celku je dobré ptát se na rozdělení práce ve skupině (na podílech jednotlivých členů v podobě koláčového grafu by se měli shodnout) a na to, co by skupina mohla udělat příště jinak. Je velmi důležité o úskalích a úspěších při skupinové práci společně hovořit s celou skupinou a případně i s celou třídou.