Jak se dá rozhýbat školní parlament

Školní parlament vznikl na naší škole před čtyřmi lety. V prvních dvou letech byl parlament veden dvěma různými učiteli a bohužel o parlamentu nebylo vidu ani slechu (kromě voleb do něj na počátku školního roku). Před dvěma lety jsem se rozhodla, že si parlament vezmu na starosti a zkusím z něj udělat viditelnou součást školní komunity, která bude naplňovat studentské potřeby a přání.

Stejně jako v předcházejících letech proběhly volby a za každou třídu byl zvolen jeden zástupce. Často se jednalo a "rozené mluvčí", kteří brali účast na zasedáních parlamentu jako příležitost pro prezentování svých názorů a postojů. Bohužel v parlamentu chyběli ti, kteří by si vzali za své skutečné řešení problémů a byli aktivní. Nepomohlo tomu ani to, že se parlament scházel jen jednou za měsíc a v průběhu celého měsíce členové parlamentu nijak neposouvali řešenou agendu. Vše se tak dělo během max 40 minutového zasedání parlamentu jednou za měsíc. I proto byly výsledky parlamentu velmi chabé a ten si získal reputaci, že k ničemu není a je ztráta času v něm být.

Před rokem jsem se seznámila s aktivitami CEDU (Centrum pro demokratické učení) a Škol pro demokracii. Díky jejich materiálům pro koordinátory školních parlamentů jsem si udělala plán, jak uspět a parlament rozhýbat. Za hlavní cíle jsem si stanovila:

• Oslovit a získat do parlamentu aktivní pracovité žáky
• Dokončit úspěšně alespoň jeden projekt

Při oslovování aktivních žáků mi pomohli třídní učitelé, kteří přímo oslovovali žáky, kteří by se mohli v parlamentu dále rozvíjet, a mohla by je aktivita bavit. Vzhledem k tomu, že se nejednalo o talentované mluvčí, ale spíše o žáky, kteří nejsou středem pozornosti, byly upraveny stanovy parlamentu tak, aby kromě zvolených zástupců tříd mohli v parlamentu "dobrovolničit" všichni žáci, kteří o to projeví zájem. Navíc byl stanoven termín každotýdenních schůzek nultou hodinu, což vyžaduje jisté odhodlání a nadšení pro práci navíc. (Zasedáním se říká "parlamentní snídaně", protože jeden ze členů je vždy zodpovědný za zajištění snídaně pro všechny.) Přijetí dobrovolníků a pravidelné parlamentní snídaně se ukázaly jako vhodný tah. V loňském roce v parlamentu zasedalo 8 zvolených zástupců a 2 dobrovolníci. V tomto roce se potkává 10 zvolených zástupců a 7 dobrovolníků. Všichni se do parlamentu přihlásili, protože se chtějí aktivně podílet na jeho činnosti. Parlament letos posílil i druhý koordinátor z řad učitelů, což mi výrazně ulevilo, protože v případě mé nepřítomnosti byl v minulých letech parlament "paralizován" kvůli tomu, že nikdo jiný nevěděl, jak přesně funguje.

Hned z počátku loňského školního roku žáci přišli s celou řadou nápadů. S pomocí aktivity Tři přání (metodika CEDU) a Diamantu (metodika CEDU) si žáci stanovili priority a následně si dle svých preferencí rozdělili, kdo si co vezme na starosti jako vedoucí. Pro plánovaní akcí, jejich realizaci a vyhodnocování jsem vždy našla inspiraci v materiálech CEDU. Do uzavření škol v březnu se podařilo uskutečnit oslavu Halloweena v maskách a Valentýnský večírek. Samozřejmě se to neobešlo bez potíží a značných výzev (třeba s nalákáním žáků na Valentýnský večírek, na který bylo týden před akcí prodáno jen 15 lístků, ale nakonec dorazilo přes 70 lidí). Parlament tak začal být viditelný a žáci jej začali vnímat velmi pozitivně, protože uskutečnil akce, na kterých se mohli neformálně potkat a bavit se.

V průběhu loňského roku se objevila jedna výrazná slabina fungování parlamentu. Nepodařilo se plně přenést odpovědnost za chod parlamentu na předsedu a místopředsedu parlamentu z řad žáků. Bylo to z velké části dáno tím, že tyto posty zaujali žáci, kteří byli z nižších ročníků, neměli dostatečné zkušenosti a nedokázali zcela samostatně vést zasedání a akce parlamentu. Proto jsme v letošním roce doplnili aktivitu, při které si žáci přečetli stanovy parlamentu a na jejich základě definovali, jaké kvality by měl předseda mít. Následně ve dvojicích sepsali inzerát na post předsedy. Žáci, kteří se chtěli o tento post ucházet, se poté museli stát předsedou "na zkoušku" během následujících zasedání. Na každé zasedání se připravili při konzultaci se mnou (prošli jsme, co a jak je potřeba udělat, co je cílem, jak to udělat atd.). Teprve po absolvování předsednictví na zkoušku (kdy si žáci zapisovali, co jim ne/vyhovovalo a s kandidáty na post to sdíleli na konci zasedání) si členové zvolili svého předsedu a místopředsedu.

Díky zkušenostem členů z minulého roku (většina z nich v parlamentu pokračuje) a odhodlání členů k dotahování nastavených cílů věřím, že letos náš školní parlament zvládne splnit přání a očekávání žáků školy v ještě větším rozsahu než vloni.