Jde učit empatii?

Jako třídní mám na starosti deváťáky, kteří jsou skvělá parta, ve které každý dokáže s každým mluvit, nemají mezi sebou konflikty a nikdo se výrazně nestraní kolektivu. Z pohledu třídního je to ideální situace. Od konce minulého školního roku mne však trápilo, že si ze sebe někdy dělají srandu a "utahují" si ze sebe. Žádné typy otázek, které jsem pokládala jednotlivcům i celé skupině, nepomáhaly a mnozí se tvářili, že všechno v pohodě. U některých žáků bylo ale zcela zřejmé, že to v pohodě vždy není. Lámala jsem si hlavu, jak s tím něco udělat, až jsem v září objevila australské metodiky Resilience, Rights and Respectful Relationships (4R), které jsou rozpracovány od první třídy po středoškoláky. V metodice pro 9. ročník jsem objevila aktivity k emocím, emoční inteligenci, empatii a rozhodla jsem se to zkusit. (A svůj postup včetně přeložených aktivit sdílím níže.) Zjistila jsem, že jsem pravděpodobně našla cestu k řešení situace. Aktivity žáky bavily a velmi trefně po nich reflektovali, proč je empatie a emoční inteligence v běžném životě důležitá. Situace, ve kterých si z někoho nepříjemně "utahují", téměř vymizely. Jsem zvědavá, jestli vliv aktivit bude dlouhodobý. Takže moje odpověď na otázku v názvu je rozhodně ANO.

Náplň hodin:

1. Aktivity jsem zařadila do třídnické hodiny. První hodinu jsem se ptala na rozdíl mezi IQ a EQ a na to, jestli inteligenci získáváme nebo se s ní rodíme. Společně jsme krátce diskutovali, co to EQ je a jak vzniká. Následně jsme pracovali s popisováním emocí. Úkolem bylo napsat individuálně, jaké emoce v různých situacích žáci pociťují (viz příloha). Mohli napsat ke každé situaci maximálně 4 emoce, jestli jsou pozitivní/negativní/smíšené a jejich intenzitu. K dispozici k tomu měli nabídku emocí (pokud zrovna nevěděli, vybírali ze seznamu) a teploměr ukazující různou intenzitu emocí. Následně se spojili do skupin po dvou / třech žácích a sdíleli, co vymysleli a jak moc se jejich emoce lišily. Potom jsme na společném kruhu sdíleli, jak moc se ve skupině shodovali / lišili. Zjistili jsme, že dobří kamarádi se často velmi shodovali (měli podobné vnímání a pohled na situaci) a že zapsaná reakce mnohdy vyplývala i z osobnostního nastavení každého (někdo měl emoce intenzivnější než někdo jiný).

Položila jsem dvě otázky obsažené v metodice, které byly velmi nosné: a) Jaká emoce se vám objevovala ve vašich situacích nejčastěji? Proč tomu tak je? Někteří sdíleli, že tam měli často slovo "nervózní", jiní "veselý". U další otázky "Co jste díky této aktivitě zjistili a jak to můžete využít?" pak mimo jiné sdíleli, že je dobré vědět, jak je člověk nastavený a jak se cítí. A že také pomáhá se zastavit a uvědomit si své pocity. Do pár řádků nejsem schopná zahrnout celou reflektivní diskuzi, která mne velmi příjemně překvapila.

2. V druhé hodině jsme začali krátkou aktivitou, kdy si žáci (každý druhý) vyměnili místa a posadili se vedle někoho jiného. Jejich úkolem bylo mlčky si prohlédnout souseda a zamyslet se nad tím, jak se daný člověk dnes ráno cítí, jakou má náladu, jak mu je a zamyslet se nad tím, proč si to myslí. Po chvíli ticha si měli svůj názor ověřit. Společně sdíleli, že se většinou trefili a že to poznali z výrazu a gest druhého člověka. Jeden žák se ve svém odhadu netrefil a bavili jsme se, proč se tak stalo. Ukázalo se, že jeho spolužák se choval v nesouladu s tím, jak se ve skutečnosti cítil a mluvili jsme pak o tom, jak naše chování ovlivňuje to, jak nás okolí "čte" a že to, jak se člověk skutečně cítí, zjistíme až ve chvíli, kdy se toho druhého zeptáme. Diskuze byla opět bohatší a já jsem se snažila pokládat otevřené otázky, na které žáci odpovídali.

Následně jsme se podívali na video o emoční inteligenci a já se po shlédnutí ptala, co je ve videu zaujalo / překvapilo. 

Poslední aktivitu zpracovávali žáci ve skupinkách po 3-4 žácích. (Velmi doporučuji, aby ve skupině byly holky a kluci. Ukázalo se, že to je důležitý aspekt.) Jejich úkolem bylo seznámit se s různými situacemi, ve kterých vždy figurují tři osoby. Do pracovního listu měli popsat, co jednotlivé osoby v dané situaci potřebují / chtějí, jak se cítí, jak se chovají a co říkají (viz příloha). Následně bylo úkolem navrhnout nějaké kompromisní řešení, které bude fungovat z pohledu všech tří aktérů a případně doplnit nějakou radu. Žáci pak sdíleli s celou třídou, co měli za situaci a k jakému řešení dospěli. Nejsložitější byly situace s alkoholem na party a sdílením fotky. Žáci zvládli vyřešit situace tak, aby se všichni zmínění aktéři mohli cítit dobře, ale objevil se třeba jiný háček, o kterém jsme diskutovali a kdy bylo mým cílem, aby se na situaci vždy podívali z pohledu dotčené osoby a také přemýšleli, jaké bude mít dané rozhodnutí vliv na vzájemné vztahy zúčastněných v budoucnosti.

Pokud se rozhodnete pustit do uvedených aktivit, vřele doporučuji, abyste je zkoušeli ve fungujícím třídním kolektivu, kde se žáci cítí v bezpečí takovéto osobní záležitosti sdílet. A určitě doporučuji pročíst si celou metodiku 4R, protože je tam spousta nápadů na seberozvojové aktivity v hodině.