Má dělení na předměty na druhém stupni ZŠ smysl?

07.07.2020

Pokud si založíte novou základní školu a budete tvořit rozvrh, bude jedním z kroků kontrola počtu hodin, které dle RVP musíte v rozvrhu mít. Pokud si RVP otevřete, zjistíte, že požadované hodinové dotace jsou určeny pro vzdělávací oblasti nikoli pro jednotlivé předměty. (Mezi vzdělávacími oblastmi jsou např. Člověka a příroda, Člověk a společnost nebo Umění a kultura.) Budete tak stát před rozhodnutím, zda je vhodnější učit jednotlivé předměty nebo výuku postavit na vzdělávacích oblastech. Jaké jsou výhody a nevýhody?

Řada škol zůstává u předmětů "z tradice". Tímto způsobem se učivo dělí již desetiletí, tak proč to měnit? Tuto "tradici" podporuje i rozdělení učiva a očekávaných výstupů dle předmětů v RVP. Pokud se škola rozhodne, že nebude spojovat běžné předměty, má před sebou velmi náročnou práci. Nejen, že musí vytvořit originální ŠVP vhodně propojující učivo všech předmětů (k čemuž není podpora v rámci RVP, učebnic a dalších materiálů), ale musí řešit i otázku vyučujících. Mnohdy učitelé nemají aprobaci na všechny předměty, které by bylo nutné pokrýt v rámci vzdělávací oblasti. Pokud se škola k propojení předmětů rozhodne, velmi často učitelé učí témata, která nestudovali v rámci své aprobace. Pravdou je, že předměty mimo svoji aprobaci již nyní učitelé učí na většinš českých škol kvůli nedostatečnému počtu učitelů. 

Na druhou stranu výuka dle vzdělávacích oblastí lépe umožňuje integraci témat, které jsou nyní rozstrkány do jednotlivých předmětů. S vesmírem se (dle RVP) žáci potkají ve fyzice, zeměpisu i přírodopisu. O globálních problémech se (dle RVP) žáci dozvídají v zeměpisu i výchově k občanství. Hustotu osídlení (v zeměpisu) je vhodné vysvětlovat s využitím historických souvislostí (vlivy na umístění osídlení). Témata z chemie se propojují s tématy z přírodopisu atd. Je tak možné tvořit tematické celky, které vychází z reálného světa, který se nedělí na jednotlivé předměty a ve kterém se všechny obory potkávají a komplexně konkrétní jevy zkoumají a vysvětlují. V zahraničí existují učebnice, které takto témata pojímají. Jedna konkrétní pro společenské vědy (Individuals and Societies for the IB MYP 3 by Concept, Hodder Education) pracuje např. s těmito otázkami: How are societies governed? Where are all the people? Why do societies experience revolutions?

Výhodou spojení předmětů může být také větší týdenní časová dotace na témata, kterým se mohou učitelé věnovat dvě hodiny týdně po dobu šesti týdnů (v rámci přírodopisu) nebo intenzivněji šest hodin týdně po dobu dvou týdnů (v rámci integrace Člověk a příroda).

Jsem přesvědčena o tom, že dává smysl propojovat témata napříč obory a školy by o to měly co nejvíce usilovat. Přiblíží se tak reálnému světu, ve kterém spolu vše souvisí a propojuje se. Navíc to učiteli umožní věnovat se tématu intenzivněji více vyučovacích hodin týdně (ne jen jednu nebo dvě týdne s tím, že do dalšího týdne žáci zapomenou, co se minule dělo).

Jako zásadní nevýhodu vnímám nepřipravenost / neochotu učitelů učit více předmětů třeba i mimo svoji studovanou aprobaci. Věřím, že by řešení velmi prospělo, pokud by vysoké školy nabízely v bakalářském studiu aprobaci na vzdělávací oblast (přírodovědnou, společenskovědní atd.) s tím, že po absolvování by student získal aprobaci pro druhý stupeň. Studium by bylo zaměřeno na základní oborové znalosti a hlavně by se věnovalo způsobu práce s dospívajícími, způsoby rozvoje kompetencí, vedením třídy, praxi atd. Pro druhý stupeň totiž nejsou potřeba hluboké oborové znalosti. Na magisterské úrovni by se poté oborově profiloval a získal aprobaci pro výuku na střední škole. Podobným způsobem se postupuje i na zahraničních vysokých školách - od širšího víceoborového základu na bakalářském studiu až po odbornou specializaci na magisterském studiu.