Zamyšlení nad revizí RVP základního vzdělávání

Před pár týdny se rozhořela velká diskuze o malé revizi RVP. Cílem revize bylo inovovat výuku informatiky a zařadit digitální kompetenci mezi klíčové kompetence. Kvůli tomu bylo nutné zredukovat (alespoň v minimální míře) obsah jednotlivých předmětů tak, aby byl "prostor" na informatiku. Reakce mnohých na tuto úpravu byla obrovská (jako oprávněnou kritiku vnímám chybějící intenzivní komunikaci ze strany MŠMT hned v počátku, která by vysvětlila, co a proč se při úpravě mění). Vzhledem k tomu, že nás již velmi brzy čeká diskuze o velké revizi RVP, přimělo mne to k přemýšlení o tom, jak by velká revize měla být komunikována a jak by na ní mělo být nahlíženo.

Rámcové vzdělávací programy vymezují závazné rámce pro vzdělávání na konkrétním stupni vzdělávací soustavy. Definují, jaké úrovně klíčových kompetencí by žáci měli dosáhnout na konci vzdělávacího období a vymezují vzdělávací obsah pro toto období. Jinými slovy stanoví, jaké kompetence by měli žáci ovládat a co by mělo být zahrnuto do obsahu výuky jednotlivých předmětů.

Jak uvádí přímo RVP ZV: "Základní vzdělávání je jedinou etapou vzdělávání, kterou povinně absolvuje celá populace žáků" (s. 8). A právě tato věta je podle mě klíčová pro veškerou diskuzi. RVP ZV by mělo vymezovat, co budou umět všichni žáci (kompetence, výstupy). Měla by proto panovat všeobecně sdílená shoda na tom, co si má během povinné školní docházky osvojit každý žák a bude pro něj využitelné v jeho budoucím životě. Jsem přesvědčena o tom, že klíčové kompetence obsažené v RVP to dnes již velmi dobře popisují. Nejslabší místem jsou tak jednotlivé vzdělávací oblasti a konkrétní předměty. I zde by ale mělo platit pravidlo, že danou dovednost/znalost potřebuji ke svému budoucímu životu, protože to je "základní vzdělání". Pokud by to bylo moje nejvyšší dosažené vzdělání, měla bych být schopná fungovat ve svém občanském životě. Dobré zrcadlo při rozhodování tak mohou dát ti, kteří nejsou odborníci na daný předmět, ale jeho praktickou stránku využívají ve svém běžném životě. Nebojujme tedy za "svůj předmět" hlava nehlava. Vysvětlujme, proč je to podle nás důležité a naslouchejme těm, kteří nejsou (nebo jsou) odborníky na danou věc, ale dokáží nám poskytnout kritické poznámky k přemýšlení. Hledejme smysluplná řešení.

Nezapomeňme také na to, že RVP stanovuje povinné výstupy pro všechny školy, ale způsob výuky, konkrétní obsah výuky a učivo je zcela v rukách škol, které jsou autonomní při tvorbě svých školních vzdělávacích programů. Je tak možné klíčové kompetence rozvíjet při výuce učiva, které považujeme za stěžejní, ale RVP jej vysloveně nezmiňuje. Současná podoba RVP je kvalitní dokument odrážející ve své podstatě současné poznatky o prioritách ve vzdělávání a rozvoji žáků. Skutečnost, že se na některých školách učí jako před třiceti lety, bohužel dokazuje, že revize RVP není to, co má skutečný dopad na změny v českých školách. Dopad má další vzdělávání učitelů, jejich podpora (v podobě učebních materiálů, mentoringu atp.) a pedagogičtí lídři ve vedení škol.

Pro inspiraci přikládám cíle základního vzdělávání dle RVP ZV:

Základní vzdělávání má žákům pomoci utvářet a postupně rozvíjet klíčové kompetence a poskytnout spolehlivý základ všeobecného vzdělání orientovaného zejména na situace blízké životu a na praktické jednání. V základním vzdělávání se proto usiluje o naplňování těchto cílů:

• umožnit žákům osvojit si strategie učení a motivovat je pro celoživotní učení;
• podněcovat žáky k tvořivému myšlení, logickému uvažování a k řešení problémů;
• vést žáky k všestranné, účinné a otevřené komunikaci;
• rozvíjet u žáků schopnost spolupracovat a respektovat práci a úspěchy vlastní i druhých;
• připravovat žáky k tomu, aby se projevovali jako svébytné, svobodné a zodpovědné osobnosti, uplatňovali svá práva a naplňovali své povinnosti;
• vytvářet u žáků potřebu projevovat pozitivní city v chování, jednání a v prožívání životních situací; rozvíjet vnímavost a citlivé vztahy k lidem, prostředí i k přírodě;
• učit žáky aktivně rozvíjet a chránit fyzické, duševní a sociální zdraví a být za ně odpovědný; vést žáky k toleranci a ohleduplnosti k jiným lidem, jejich kulturám a duchovním hodnotám, učit je žít společně s ostatními lidmi;
• pomáhat žákům poznávat a rozvíjet vlastní schopnosti v souladu s reálnými možnostmi a uplatňovat je spolu s osvojenými vědomostmi a dovednostmi při rozhodování o vlastní životní a profesní orientaci;
• pomáhat žákům orientovat se v digitálním prostředí a vést je k bezpečnému, sebejistému, kritickému a tvořivému využívání digitálních technologií při práci, při učení, ve volném čase i při zapojování do společnosti a občanského života. (s. 8-9)